Naše kočky jsou téměř všechny nalezenci. Máme je všechny od úplně maličkatého koťátka. Nemám srdce to nechat jen tak na ulici. Máme 4 kocoury a jednu kočičku. Samozřejmě vykastrovaní.

Kuba je náš nejstarší kocour, má černou barvu. Našla jsem ho, když jsem šla navštívit babičku. Mňoukal u keře a šel hned ke mě. Ptala jsem se, zda náhodou někomu patří. Ale jediné, co mi sousedi od babičky řekli, že je tady někdo zahodil a nechal je napospas osudu. Kubíček je mazlivý , ale dokáže se i pořádně naštvat a klidně jednu vrazit. :D. Je alergický na bleší kousnutí a kuřecí maso. Dříve bydlel u nás, ale posledních pár měsíců začal chodit lehávat pod auta k silnici. A i když u nás projede jedno auto za den, tak jsme o něj měli strach. Ujali se ho mí rodiče, kteří bydlí na Kladně, odkud vlastně pochází. Má se u nich jako "prase v žitě". Je rozmazlený a má se čile k světu, a to už mu je krásných 14 let. Jen tak dál...

Viktor je černobílý kocour a jako jediný se chodí poctivě mazlit každý den, nejraději tedy s tatínkem. Je to takový náš povaleč. Přistěhoval se k nám v květnu 2016 a začal u nás bydlet, jako by to bylo už samozřejmostí.

Tobík je mourovatý kocourek menší postavy, vyloženě atlet. Mrštný, ale teď v zimě obývá nejraději topení a hřeje si bříško. Tobíka jsme dostali od známých také v květnu 2016.

Vojta je zrzavý dlouhosrstý kocourek. Vojta se narodil 16.6. 2016 a zalíbil se nám svou jemností. Je mazlivý, ale také hodně neohrabaný. Když skáče, většinou shodí vše, co mu pod nohy praští.

Vendulka je naše jediná kočička. Dostali jsem ji od kamarádky jako dárek tatínkovi. Je to tříbarevná princezna, která umí ukázat i drápky. Má svou "hlavu" a když se jí nechce, tak s tím nic nejde dělat. Ale když náladu má, dokáže se mazlit i celý den. Máme ji od července 2020.